Jdi na obsah Jdi na menu
 

Jiná zjištění I. - Rodina a jiné

     Už několik hodin po nehodě začali příslušníci Bezpečnosti shromažďovat informace k osobě zadržené. Rozběhla se veliká vyšetřovací akce. Možná až moc veliká, musíme si však uvědomit, že vzhledem k výjimečnému charakteru trestného činu panovalo v počátku veliké podezření na politický motiv a prvním hlavním úkolem vyšetřovacího týmu bylo toto podezření potvrdit nebo vyvrátit. Ihned po výslechu samotné zadržené (prakticky ještě v jeho průběhu) přišli na řadu její nejbližší - rodina. Postupně byli vyslechnuti otec, sestra i matka (ta s mírnou komplikací - byla zrovna na dovolené v Zábrodí a tak první orientační výslech proběhl na Obvodním oddělení Veřejné bezpečnosti Náchod). Psaly se žádosti o posudky všem šesti dosavadním zaměstnavatelům, také žádosti o vypracování "zpráv o pověsti" do míst trvalého i přechodného bydliště. Plánovaly se výslechy spolupracovníků, sousedů z Oleška i Prahy, spolubydlících a známých. Prověřovala se většina zjištěných poznatků.

pvahph.jpg Ještě téhož dne večer se na OV VB Praha - město dostavili otec a sestra. V 19.00 hodin začal vypovídat Antonín Hepnar, moc toho ale o své dceři nepověděl. Uvedl, že - v rodině určité problémy byly, s mladší dcerou Olgou nevycházel dobře, měl výhrady k její povaze a k jejímu chování, protože byla tvrdohlavá a umíněná, což zapříčiňovalo rozpory.    
Z tohoto důvodu se s dcerou již prakticky nestýkal, Olga chodila domů přibližně jedenkrát za měsíc, většinou v době, kdy nebýval doma. Pokud tedy měla nějaké problémy, předpokládal, že by se svěřila spíše matce, i když o tom také pochyboval, jelikož dcera byla velmi uzavřené povahy. Z období dětství - v době, kdy docházela do osmé třídy základní školy se projevily určité problémy s docházkou. Zjistilo se, že asi týden nechodila do školy a když to manželka zjistila, dcera prohlásila, že do školy chodit nebude. Z toho důvodu jím (otcem) byla velmi silně potrestána, přinutil ji, aby s ním šla do školy, avšak vše bylo zbytečné, protože opět prohlásila, že i tak do školy chodit nebude. Ve spolupráci se školou bylo učiněno takové opatření, že byla dána do Dětského domova (!) v Opařanech na Táborsku. Zde dochodila i školní docházku. Po skončení základní školy se vrátila domů a nastoupila čtyřletý učební obor knihařství v podniku TOMOS Praha. V tomto období neměli s dcerou prakticky žádné potíže. Po skončení učební doby nastoupila v Chebu jako knihařka a byla zde asi rok. O tom, jaká tam byla její pracovní morálka nic nevěděl, s jejím zaměstnavatelem neměl žádný styk a měl takový dojem, že během působení v Chebu nebyla ani jednou doma. Žádné peníze jí neposílal, myslel si, že něco jí dala manželka, přesně nevěděl. V Chebu se dcera nemohla chovat nějak špatně, protože by jim to její bytná nějakým způsobem dala vědět. Proč odešla z Chebu nevěděl, asi že se jí to tam nelíbilo. Po návratu do Prahy pracovala někde u spojů jako řidička, nic špatného o ní neslyšel. Pokud bydlela doma, tak na zábavy nechodila, pouze do kina, do divadla a podobně. Pak si zakoupila nějakou chatu, nechala ji převézt do Oleška, bydlela zde a do zaměstnání dojížděla. Nějaké peníze jí na chatu dala manželka. V letošním roce chatu prodala a koupila si za utržené peníze osobní vozidlo Trabant. Kolik za chatu dostala a komu ji prodala nevěděl. Dále k osobě dcery Olgy vypověděl, že neholdovala alkoholu, je sice pravdou, že kouřila, ale nikdy nezjistil, že by se vrátila domů v podnapilém stavu, že by z ní byl cítit alkohol a také nikdy nezjistil, že by doma odcizovala nějaké věci, kupříkladu peníze, alkoholické nápoje. Nebylo mu také známo, že by konzumovala nějaké prášky, manželka o tomto také nic neříkala. Dcera nebyla, kromě běžných dětských nemocí (spalničky, nachlazení), nějak nemocná. V léčebném ústavu v žádném nebyla, nestěžovala si na nějaké potíže hlavy a pod.. Na úplný závěr pak uvedl, že její nynější pracovní morálku neznal, nebyl se u zaměstnavatele informovat, velmi ho však překvapily absence, protože nepředpokládal, že by k nim měla sklony. Se svou provdanou starší sestrou se dcera Olga podle Antonína Hepnara již prakticky nestýkala, vzájemně se nevyhledávaly.

Ještě méně do protokolu uvedla starší sestra Eva, která ten den také vypovídala, což prakticky potvrzovalo otcův pohled na vzájemný vztah obou dcer. Vypověděla, že sice mezi ní a sestrou nebyly nějaké podstatné rozpory, bližší vztah však také ne. Vycházely spolu slušně, neměly však žádné společné zájmy nebo přátele či známé. Rodinné prostředí nehodnotila jako dobré, mezi rodiči často docházelo k hádkám, což bylo zapříčiněno hlavně dominantním postavením matky v rodině. V bytě bydlela ještě babička (matka otce), což byl častý důvod k různicím, jak mezi rodiči, tak mezi matkou a babičkou. Sestra se však podle ní k rodičům chovala slušně. Právě tyto časté hádky však vedly k tomu, že se Olga chtěla co nejrychleji osamostatnit a pořídila si proto chatu v Olešku, kde měla v plánu bydlet. Pokud si vzpomíná, sestře nikdo neublížil, snad jen duševně matka, když ji poslala do Opařan. Bylo to v průběhu osmé třídy, kdy sestra začala vynechávat školu a vzrůstala u ní nechuť ke školní docházce. Potíže s ní byly nakonec takového rázu, že byla na rok umístěna do nějakého zařízení. Nevěděla však, zda se jednalo o Domov mládeže nebo psychiatrickou léčebnu, pobyt však podle ní sestru hodně poznamenal, kouřila, nadávala. Olga byla ve vztahu k rodině dost uzavřená, starala se o ni pouze matka. Zdravotní stav své sestry nechtěla hodnotit. Po vyučení Olga pracovala mimo Prahu, později se odstěhovala do Oleška na chatu. Po jejím odchodu se již prakticky nestýkaly a potkávaly se už jen náhodně.

Matka MUDr. Anna Hepnarová byla 10.7.1973 na rodinné usedlosti v Zábrodí, první výslech tedy provedli příslušníci OO VB Náchod. Byl velmi stručný, odpověděla pouze na pár základních otázek, které příslušníkům z náchodského oddělení zaslali vyšetřovatelé z Prahy. Rodinné vztahy, jak mezi ní a manželem tak ve vztahu k dětem, hodnotila jako velmi dobré. O chování dcery Olgy nikdy nezjistila nic závadného. Bydlela na tzv. Penzionu, o nějaké oficiální známosti s chlapcem matka nevěděla. Byla přesvědčena o tom, že se dcera nestýkala s nevhodnou společností. Uvedla, že význačným charakterovým rysem Olgy je značná uzavřenost a nemluvnost. Prakticky se vůbec nezúčastňovala žádných zábav, nechodila ani do tanečních. Její zálibou bylo čtení a jízda automobilem. Zdravotní stav dcery Olgy byl podle názoru matky velmi dobrý, což usuzovala také z toho, že pracovala jako řidička a před nástupem do tohoto zaměstnání prodělala vstupní lékařská vyšetření. Jako dítě neprodělala žádnou vážnější chorobu, pouze v posledním období trpěla nespavostí, což byl jen lehký a přechodný stav. recept2a.jpgSama jí předepsala lék na spaní a upozornila ji, že lék nesmí užívat denně a také před jízdou. Dcera to určitě dodržovala, protože jí znala jako ukázněnou. Jako řidička jezdila po dobu tří let a neměla z vlastní viny nehodu, pouze před dvěma léty jí vběhl do jízdní dráhy opilec a došlo k jeho zranění, dcera však na tom nenesla žádnou vinu. Dále uvedla, že v druhé polovině června byla dcera na dovolené na Slovensku. Na závěr výpovědi znovu zopakovala, že dceru Olgu považovala vždy za naprosto zdravou, zcela vyloučila, že by mohla být považována za narkomanku.
O dva dny později byla MUDr. Hepnarová, která mezitím přerušila svou dovolenou a vrátila se do Prahy, vyslechnuta pražskými kriminalisty. Na úvod opět prohlásila, že dcera Olga v minulosti, tj. od narození až po současnou dobu, nebyla nikdy vážněji nemocná, nikdy neutrpěla vážnější úraz a nikdy nebyla tzv. "duševně nemocná". Dále uvedla, že do základní školy Olga počala chodit normálně ve svých šesti letech a až do sedmé třídy do ní docházela pravidelně a učila se velmi dobře, teprve v průběhu docházky do sedmé třídy došlo mezi ní a učitelem k jistému nedorozumění, přestala mu odpovídat a byla následně přeřazena do jiné třídy, která ji nepřijala a tak přestala do školy pravidelně docházet a chodila "za školu", což vyvrcholilo v průběhu její docházky od osmé třídy (stále na stejné škole, Uhelný trh - pozn. autora). Dceři všelijak domlouvala, nebylo to však nic platné. Rozhodla se tedy, že s ní zajde do nemocnice Pod Petřínem, nechala ji prohlédnout na normálním dětském oddělení kam však také docházela psychiatrička, která ji po prohlídce dcery řekla, že se jedná o zcela normální dívku, rozhodně se u ní nejedná o psychopatii. Dostala doporučení přeřadit dceru na jinou školu (Ostrovní - pozn. autora). To ovšem nepomohlo a proto tuto lékařku opět vyhledala a dostala doporučení do psychiatrické kliniky Ke Karlovu, kde byla Olga přibližně měsíc hospitalizována. Během tohoto pobytu Olga dvakrát utekla, následovně přednosta kliniky rozhodl o tom, že bude umístěna do psychiatrické léčebny v Opařanech, ovšem ne jako psychopatička, ale na zvláštní dětské oddělení pro děti obtížněji vychovatelné. Těsně před nástupem do Opařan zkoušela poslat dceru k příbuzným do Českých Budějovic. I tenhle pokus selhal, do vyučování přišla pouze dvakrát a opět se dostavil problém s ranním zvracením. Samotná Olga prohlásila, že půjde raději "do polepšovny", byla tedy odeslána do DPL, kde také dokončila osmou třídu. Po prázdninách dcera začala chodit do školy opět v Praze (Truhlářská - pozn. autora), pokračovala však v záškoláctví a tak byla opět dodána do výše uvedeného dětského oddělení léčebny v Opařanech, kde dokončila školní docházku a kam za ní často jezdila někdy i se svým manželem, normálně se s ní jako matka stýkala.Dále uvedla, že po návratu z Opařan se dcera počala učit oboru umělecká knihařka v podniku TOMOS v Praze 4. Během učení s dcerou údajně nebyly žádné závažnější problémy. Krátce se zmínila také o období, kdy dcera pracovala v Chebu a okolí. Popsala její návrat do Prahy, získání řidičského oprávnění a další podrobnosti ohledně zaměstnání u Spojů (Městský dopravní závod pošt a telekomunikací) a posléze v podniku Pražské komunikace. Pokud se jedná o povahové vlastnosti, svou dceru hodnotila jako dívku málomluvnou, uzavřené povahy a rozhodně nespolečenskou, pro kterou nejkrásnější věci byly knihy a jízda automobilem. Občas chodila do kina nebo divadla, někdy na koncert. Nikdy však nevyhledávala společnost, pouze se jednotlivě kamarádila s některými děvčaty, větší společnost (tanec a tzv. společenský život) ji vůbec nebavila. Proč tomu tak u dcery je nevěděla, protože po tom nikdy nepátrala. Také po stránce sexuální ji hodnotila jako naprosto normální, nikdy u ní nezpozorovala nějakou abnormalitu (úchylku). Na konkrétní otázku vyšetřovatele, jak se Olga chovala k ní, manželovi a druhé dceři, k jiným lidem a jaký měla dcera názor na lidskou společnost, tzv. "světový názor" a vůbec názor na život odpověděla, že u mladší dcery byly časté změny nálad, někdy se chovala dobře (pomáhala v domácnosti, myla nádobí, uklízela, vařila) a někdy ne (chovala se odmítavě, že od rodiny a od nikoho nic nepotřebuje a nic nechce), když ji však tyto nálady přešly, zpravidla za matkou přišla a omlouvala se. Na druhou část otázky nedokázala nic bližšího uvést, protože o podobných věcech se svou dcerou nikdy nehovořila, pouze uvedla, že považovala za dost nenormální, že Olga velmi ráda a často četla knihy týkající se psychologie, psychiatrie, které si kupovala nebo vypůjčovala v knihovně (někdy dokonce i na matčin průkaz v lékařské knihovně), pokud četla jiné knihy, byly to převážně knihy s těžkým textem (antická literatura, Freud, Bible), čímž se odlišovala od svých vrstevníků. Rozhodně vyloučila, že by dceři někdo z rodiny ubližoval, něco jí zakazoval nebo ji jinak omezoval a také jí není známo, že by Olze nějak ubližovali ostatní lidé, že by jí nějak opovrhovali nebo ji podceňovali a podobně, k tomu údajně nikdy nedošlo. Celkově byla Olga posuzována lidmi jako hezká dívka. V poslední době jí dcera občas vyčítala umístění do výše uvedeného dětského oddělení v Opařanech, snažila se jí tedy tuto věc vysvětlit a měla pocit, že vysvětlení pochopila. Na další otázku vyšetřovatele kategoricky vyloučila, že by někdy její dcera užívala někdy v minulosti nebo v současnosti alkoholické nápoje, sedativa či narkotika. Naposledy se spolu viděly v pátek v ordinaci na středisku (Olga si zakoupila od nějakého studenta medicíny preparovanou lidskou lebku, do očních důlků umístila žárovky jako tzv. blinkry a lebku umístila před zadní sklo vozidla, matka jí lebku upravila tím, že do ní vsadila zuby, zároveň jí tehdy předepsala lék na spaní Dormiphen a dala nějaké peníze. - pozn. autora), chovala se naprosto normálně. Na závěr pak MUDr. Hepnarová poměrně detailně hodnotila rodinné prostředí a rodinné poměry vůbec - situace v rodině byla podle ní normální stejně jako vztahy jednotlivých členů domácnosti navzájem, občas docházelo k hádkám podobně jako v jiných rodinách, nikdy k takovým, které by nějak rušivě působily na dceru Olgu. Na úplný závěr znovu zopakovala, že přesto, že její dcera Olga byla několikrát hospitalizována na psychiatrii, nikdy u ní nebylo zjištěno žádné psychiatrické ani psychologické onemocnění a nikdy nebyla ani uznána jako psychopat.
Tolik tedy k dané věci vypověděli rodinní příslušníci zadržené. Jejich výslechy byly pečlivě připraveny - na základě důkladné analýzy souběžně prováděného výslechu Olgy Hepnarové vyšetřovatelé zvolili několik základních otázek, které pak položili každému ze svědků (vztahy v rodině, zdravotní stav O.H., pobyt v Opařanech, vztah O.H. a cizích lidí, alkohol a jiné návykové látky, jiná trestná činnost, a několik dalších). Otázky stejné, odpovědi někdy podobné a jindy naprosto rozdílné. Na první pohled také zaujme rozdíl v čase, který oba rodiče strávili u výslechu. Otec vypovídal hodinu, matka téměř čtyři. Úměrné tomu bylo i množství informací, které vyšetřovatelům sdělili.

V průběhu měsíce došly posudky od zaměstnavatelů a z místa trvalého a přechodného bydliště. Daly by se stručně shrnout do jediné věty - moc toho o ní nevíme. V TOMOSu neměli k Olze Hepnarové vážnějších připomínek - učňovské zkoušky zakončila s dobrým výsledkem, průměrný učeň s lepším výsledkem v teoretickém vyučování než v odborném výcviku. Bez zájmu o politiku a veřejný život. Tichá, málomluvná, do sebe uzavřená, více samotářská než kolektivní, stranící se kolektivu. Ze všech tří chebských podniků přišla téměř stejná odpověď - byla u nás velmi krátce, nic bližšího o ní uvést nemůžeme. Velmi negativní posudek poslali ze Spojů - její přístup k práci řidičky byl bez iniciativy, práci vykonávala netečně a bez zájmu. Péče o svěřené vozidlo byla podprůměrná a bylo zřejmé, že tato práce byla nad rámec jejích možností, pracovní příkazy plnila až po několikátém upozornění. Byla zvláštní uzavřená povaha, mezi spoluzaměstnanci neměla přátel a nebyla oblíbená, se svým soukromým životem se nikomu nesvěřovala. Podstatně lépe byla hodnocena svým posledním zaměstnavatelem, podnikem Pražské komunikace pracovní morálka průměrná, k plnění jejích pracovních povinností a připomínek na způsob jízdy nebylo ze strany nadřízených a spolupracovníků žádných stížností. Projevovala se jako povaha tichá až zakřiknutá, naprosto nemluvná. S nikým se na závodě nestýkala, o sobě nemluvila a stejně nemluvně vystupovala vůči spolupracovníkům a nadřízeným. Stávaly se i takové případy, že při zajišťování materiálu pro drobné opravy u garážmistra dokázala celé minuty stát nemluvě na místě a službukonající garážmistr nedokázal zjistit, co vlastně pro opravu potřebuje. V místě trvalého bydliště spolunájemníci uvedli, že v poslední době se Olga Hepnarová zdržovala doma velmi málo. Pokud byla doma, pouze prošla chodbou a z bytu nevycházela. Spolunájemníky pozdravila, do hovoru se však s nikým nedávala.Hodnotili ji jako slušnou a správně vychovanou. Poněkud podrobnější šetření proběhlo v místě přechodného bydliště v tzv. "Penzionu". Bylo zjištěno, že zde byla ubytována od 11.1.1973. Po celou tuto dobu se stýkala pouze s M.D., ostatní obyvatele penzionu ignorovala, nikoho nezdravila. Pokojské, které na ubytovně uklízely si stěžovaly, že na svém pokoji neudržuje pořádek. Později se situace poněkud zlepšila, ale jinak se nezměnila, byla stále velmi zamlklá.

Dalším pramenem informací o Olze Hepnarové byly odsouzené spoluvězeňkyně, které na ni byly nasazovány jako informátorky. Právě odtud pocházejí zprávy o tom, že se její chatě v Olešku scházela místní mládež a mělo zde docházet i k používání různých omamných látek, kterého se měla dopustit také zadržená. Ta údajně jedné ze spoluvězeňkyň vyprávěla, že se přiváděla do stavu obluzení nějakým přípravkem pro narkotizování při operacích (pravděpodobně éter - pozn. autora). Jindy zase sdělila, že znala ze zaměstnání člověka, který měl možnost obstarávat fenmetrazin a sám ho také za 60 Kčs prodával.
Tato zjištění se pak ještě dále prověřovala, jak potvrzuje například úřední záznam z výslechu chatařů z Oleška, závěr byl ovšem takový, že během vyšetřování nebylo zjištěno, že by se zadržená přiváděla do stavu opilosti nebo užívala drogy. Prakticky všichni svědci z řad sousedů to kategoricky vyloučili. Hodnotili ji jako nemluvnou dívku samotářské povahy, podivínskou např. v tom, že odcházela vždy znenadání, bez pozdravu. Osadníky byla přezdívána "spící panna", chodila stále zamyšlena, se sklopenou hlavou, nikoho nezdravila. Jeden ze svědků uvedl, že se s Hepnarovou někdy nedalo mluvit, měla jakési mrákotné stavy. Při jedné návštěvě matky byla až nepříčetná, kopala do věcí, vyhrožovala matce zabitím, vyhnala ji z chaty. Někdy si počínala nenormálně - zapomněla kolo před obchodem, vynesla z chaty deky a svršky a pak je nechala zmoknout, atd. Další ze svědků pak měl pocit, že se jedná o duševně nemocnou osobu, byla jakoby duchem nepřítomna, vždy odešla bez rozloučení.
Vyšetřování dále pokračovalo a bylo vyslechnuto ještě mnoho svědků, někteří z nich se vyšetřovatelům přihlásili sami. V listopadu 1973 byl na MS VB ještě jednou předvolán Antonín Hepnar. Ten však tentokrát využil svého práva podle § 100 trestního řádu a proti své dceři vypovídat odmítl.

 

-(sic)-