Jdi na obsah Jdi na menu
 

Překročení Rubikonu

erena1upr2ufb2.jpg     Čin, který 10.7.1973 Olga Hepnarová provedla nebyl důsledkem náhlého nervového zkratu nebo afektu. Nebyl to však ani důsledek nějakého dlouhodobého plánu, promyšleného do všech detailů a pečlivě připraveného. Bylo to něco, o čem sice O. H. už dlouho uvažovala, co se však dalo do pohybu díky náhlému navýšení četnosti zkratkovitého jednání v její mysli a způsob provedení byl víceméně okamžitou improvizací. A to i s přihlédnutím k tomu, že již dva dny předem (8.7.1973) byly napsány dopisy, kde přibližně popisuje to, co se chystá provést a že následně přiznává, že určité plány měla v mysli již dlouho.

Postoj Olgy Hepnarové vůči ostatním lidem byl v té době již konstantní a velmi negativní. Dá se říci, že určité vzorce vnímání pocitů z ostatních lidí si utvářela již od raného dětství, jako katalyzátor pak zapůsobily události z roku 1964. V té době se k mylné interpretaci postoje ostatních lidí k její osobě přidaly i její vlastní pocity - křivda, nenávist a narůstající pocit nutnosti odplaty - touhy po pomstě. Necelých deset let uplynulo od roku, který dle mého názoru spustil určité reakce v psychice Olgy Hepnarové do doby, než vykonala svůj čin. Zhruba v polovině tohoto časového úseku, v roce 1967, napsala tehdy ani ne šestnáctiletá Olga - "JÁ NENÁVIDÍM LIDI", včetně mnoha důvodů a vysvětlení proč tomu tak je a co ji k tomu vedlo.

Kdy se tedy Olga Hepnarová dostala do okamžiku, kdy překročila Rubikon a dala se na cestu, po které se už nešlo vrátit? Ten okamžik nastal 10.7.1973, zhruba v 11 hodin dopoledne. Do té doby se všechno co udělala ještě mohlo vrátit - svržený Trabant, vypůjčené vozidlo a mnoho dalších věcí. Pak ale provedla něco podobného, co zhruba čtyři roky před ní udělal jiný mladý člověk Jan Palach - vhodila do schránky dopisy, kde podrobně popisuje to, co hodlá uskutečnit. Ani v nejmenším nechci tyto dva případy srovnávat, shodné jsou prakticky pouze ve dvou věcech - mladistvém věku a právě těmi dopisy.

Osobně si myslím, že právě dovolená, kterou s Miroslavem D. zrovna absolvovala, částečně dopomohla k urychlení jejího rozhodnutí provést to, nad čím již delší dobu přemýšlela. Po několikadenním psychickém odlehčení, kdy se prakticky stýkala jen s Miroslavem D. a jeho příbuznými (a kdy se dá předpokládat, že M. D., při jeho znalostech vzorců chování O. H., zřejmě často mezi ní a svými příbuznými působil jako určitý prostředník) nastala doba, kdy si pravděpodobně začala uvědomovat návrat do prostředí, kde se dobře necítila. Avizovat to mohla už i známá příhoda, která se stala při návratu z dovolené v okolí Ostravy a kterou i Miroslav D. hodnotil jako "mimořádnou", kterou u ní "ještě nikdy nezažil". K normálnímu životu se již nikdy nevrátila, za pár dní seděla za volantem Pragy RN a chystala se k uskutečnění svého záměru.

neh1ph.jpgDopravní nehoda se stala ve 13.45 hod. na přímém úseku třídy Obránců míru v Praze 7 před domem č. 9 v prostoru stanice elektrické dráhy ve směru od Letné na Strossmayerovo náměstí před křižovatkou s ulicí Veverkovou, na obousměrné nerozdělené vozovce, kdy středem vedly tramvajové koleje ve stejné úrovni s vozovkou, která byla vydlážděná drobnou dlažbou. V době nehody byl její povrch suchý a kvalita vozovky byla dobrá, bez kanalizace, mírně bombírovaná. Jízdní pruh ve směru jízdy byl široký 3,4 metru, spád nepřesahoval 12 promile. Provoz vozidel byl střední, provoz chodců v blízkosti místa nehody silný. V době nehody bylo slunečno, viditelnost velmi dobrá. Možnost oslnění byla vyloučena. Když Olga Hepnarová v nákladním automobilu přijížděla ke stanici elektrické dráhy, necelých 32 metrů před staničním sloupkem začala najíždět vozidlem na chodník, 18 metrů před staničním sloupkem už jela po chodníku celou šířkou vozidla. Chodník byl široký 3,8 metru a obrubník byl vysoký 10 - 12 centimetrů. Postupně zachytila 20 lidí, kteří zde stáli a čekali na tramvaj a poškodila výlohy třech obchodů. Tři lidé zemřeli na místě, pět později v nemocnici. Šest lidí bylo zraněno těžce, šest lehce. Po zastavení vozu a zhasnutí motoru zůstala sedět ve vozidle až do příchodu příslušníka VB. Nejevila známek požití alkoholu, byla provedena dechová zkouška s negativním výsledkem. Následně byl na ÚSL proveden odběr krve, současně s odběrem pro toxikologické zkoumání.

Po nehodě stál nákladní automobil v konečném postavení téměř celý na chodníku, vyjma levého předního kola, které bylo ve vozovce a to v úhlopříčném postavení. U téhož kola byla část dopravní značky "Přechod pro chodce" a za levým zadním kolem se nacházel uražený sloupek se zbytky značek. Levý přední blatník byl ohnutý dovnitř na okraj pneumatiky, takže kolo bylo zablokováno a na vzorku pneumatiky byly stopy po tření blatníku. Pravé dveře kabiny byly promáčknuty dovnitř, bez poškození laku. Soudním znalcem byla na místě provedena zkouška brzd a současně prohlídka brzdového systému, kdy byla konstatována funkce bez závad. Funkce motoru nebyla zkoušena a funkce řízení pro zablokovaná přední kola být provedena nemohla. Ve vzdálenosti 9 metrů od staničního sloupku se nacházela brzdná stopa od pravých kol v délce jednoho metru. S ohledem na tuto skutečnost je zajímavé zjištění znalců o stavu brzdového systému na daném vozidle - přední kola brzdila souměrně, pravé zadní kolo blokovalo, levé zadní prakticky nebrzdilo. Automobil byl poté zajištěn pro další znalecké zkoumání.

erena5uubfb.jpgCo všechno se v daném okamžiku dělo v kabině vozu lze pouze odhadnout. Každopádně jde z mnoha věcí odvodit, že v době nehody mělo chování Olgy Hepnarové daleko k nějaké promyšlené chladnokrevnosti. Pro tak těžké vozidlo jakým je Praga RN by určitě nebyl problém v jízdě pokračovat. To, že motor zhasl, bylo jednoznačně způsobeno velmi rychle klesající rychlostí a současně ponechaným zařazeným čtvrtým (nejvyšším) rychlostním stupněm. Tak zkušená řidička by zcela jistě volila podřazení na nižší rychlostní stupeň. Místo toho se z několika zjištěných skutečností zdá, že dala nohu z plynového pedálu pryč, některá ze zjištění svědčí i o brzdění (zpráva soudních znalců z oboru dopravy). Ještě jedna zajímavost nakonec - pod brzdovým pedálem byl při prohlídce kabiny vozidla nalezen dřevěný špalek o rozměrech 8x10x20 centimetrů.

Ironií osudu byl toho večera v televizi uveden jako hlavní program poslední díl sovětského seriálu Není cesty zpátky.