Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975

     Výsledky vyšetřování provedeného OV VB Praha - město uvedené v úředním dokumentu s názvem "Protokol o nehodě v silničním provozu" jsou shrnuty v kapitole "Překročení Rubikonu".
 Tato část stránek přinese informace, jak celou událost vnímali přímí aktéři - poškození a lidé, kteří se v tu dobu nacházeli přímo na místě nehody (kolemjdoucí, řidiči, policisté).
I zde vzniklo během let množství dezinformací či informací mnohdy vymyšlených nebo vyloženě lživých. Jednou z takových polopravd je například tvrzení, že Olga Hepnarová čin provedla až na druhý pokus výhradně proto, že se jí zdál počet lidí na zastávce nedostatečný. Hlavním důvodem však byl fakt, že v prvním případě stála přímo ve stanici tramvaj a vozidlo řízené O.H. zastavilo jako třetí, prakticky těsně před stanicí. Nehledě na skutečnost, že se zastávka po odjetí tramvaje prakticky "vyprázdnila", bylo uskutečnění samotného činu technicky neproveditelné. Těžký nákladní automobil typu Praga RN daného stáří získával rychlost jen velmi pozvolna a na vzdálenost několika desítek metrů, zastávkou tedy projížděl při prvním pokusu sotva tempem rychlejší chůze.
Mezi informace naprosto lživé pak patří například ta, kterou uvedl ve svém článku ze dne 23.2.2003 deník Blesk(odkaz). 
Jak tedy situace v době nehody na místě skutečně vypadala?
Přímo v daném prostoru, vymezeném místem najetí vozidla na chodník několik metrů za hotelem Belveder až po betonový sloupek před bývalou prodejnou Dětské oděvy, se v danou chvíli nacházelo 24 osob, které se podařilo ztotožnit. Poškozeno bylo celkem 20 osob ve věkovém rozmezí 22 - 79 let. Přímo na místě nehody došlo k úmrtí tří osob (ročníky 1894, 1902 a 1907), tři zemřely během převozu do nemocnice nebo v nemocnici tentýž den (ročníky 1894, 1906 a 1913), jedna osoba (ročník 1908) zemřela 12.7.1973, další (ročník 1902) pak dne 27.10.1973. U šesti osob byly zranění kvalifikovány jako těžká újma na zdraví, u dalších šesti pak jako újma na zdraví. Na místě nehody zasahovalo celkem 14 sanitních vozů a 20 lékařů. Zranění byli rozváženi do pěti nemocnic - na 1. chirurgickou kliniku FN I., do nemocnice Na Františku, do nemocnice Pod Petřínem, do nemocnice Na Bulovce a do ÚNZ Praha 7. Sedm ze zraněných bylo po ošetření propuštěno domů, u ostatních se doba hospitalizace pohybovala v rozmezí 2 - 6 týdnů. 

Svědecké výpovědi

Pozn. autora: Výslechy jsou přepsány doslova, včetně gramatických chyb, opraveny byly pouze zjevné překlepy. Pouze u výpovědi řidiče taxislužby jsem musel přistoupit i k mírným úpravám textu a slovosledu, aby tato vůbec dávala nějaký smysl.  

zaměstnanec půjčovny
Již od roku 1970 jsem zaměstnán jako technik u Pražského dopravního střediska 11A v Praze 10 - v půjčovně nákladních automobilů. Zde mám za povinnost půjčovat zájemcům vozy. Před předáním vozu se se zájemcem provede cvičná jízda a když se zjistí, že zájemce je schopen řízení vozidla a má řidičské oprávnění, tak se mu vůz zapůjčí za předem dohodnuté sazby. Zároveň s takovým zájemcem sepíšu smlouvu o použití vozidla.
Dne 9. července 1973 kolem 10.00 hodiny se k nám do půjčovního střediska v Praze 10 dostavila sama později zjištěná Olga  H e p n a r o v á, nar. 30.6.1951, bytem v Praze 10, Plaňanská ul. čp. 524 a požádala mě, zda bychom jí mohli zapůjčit nějaký nákladní automobil a to na 2 dny. Jako důvod uváděla, že potřebuje z Prahy odvézt nějaké věci na chatu, která je asi 30 km od Prahy. Vysvětlil jsem jí, že by ji ten převoz na vzdálenost 30 km přišel draho, přičemž jsem jí to vypočítal na 1.008,- Kčs. Když jsem jí to vysvětlil, tak mě pověděla, že si ten vůz půjčí pouze na jeden den a žádala vůz okamžitě. Já jsem jí vysvětlil, že momentálně k zapůjčení žádný nákladní automobil nemám, zda má zájem, aby přišla až druhého dne. Hepnarová když se za mnou dostavila, byla naprosto klidná, jednala se mnou rozumně, žádné rozčilení a nic podezřelého jsem na ní nepozoroval. Hepnarová mně tedy prohlásila, že si přijde vypůjčit ten automobil druhého dne. Ještě jsem ji upozornil, že máme k dispozici pouze nákladní automobily Praga RN, nacož mně odpověděla, že jí to nevadí, že jezdí jako řidička z povolání u Pražských komunikací s cisternou 706 - která nemá ani posilovač. Na to pak odešla.
Dne 10.7.1973 asi v 9.30 hodin se Hepnarová za mnou na středisko v Praze 10 dostavila opět. Již jsem měl pro ni připraven nákladní PRAGA RN SPZ AD-19-95, který měl 1.600 km po GO a u kterého šlo výjimečně lehce ovládat řízení. K tomu podotýkám, že u toho vozu bylo řízení v naprostém pořádku. Na to mně pak ona předložila platný řidičský průkaz. Já jsem s ní sepsal smlouvu o užívání vozidla na 10 hodin, za což zaplatila 260,-Kčs a 20,-Kčs za cvičnou jízdu. Opravuji svoji výpověď v tom, že ty peníze zaplatila až po provedení cvičné jízdy.
Po sepsání smlouvy jsem s Hepnarovou provedl cvičnou jízdu, když jsem ji ještě předtím seznámil s funkcí a řízením vozidla. Zjistil jsem, že rozhodně není v řízení vozu nováčkem, že vozidlům rozumí. Při cvičné jízdě jsem s ní najel celkem 7 km. Část cvičné jízdy s námi jel řidič odtahové služby S.. Oba jsme byli překvapeni, jak suverenně ovládá vozidlo, jak je dobrá řidička. Byla při jízdě naprosto klidná, ani trochu nervózní, dá se říci, že vozidlo ovládala suverenně. Proto jsem jí vozidlo zapůjčil.
Před zapůjčením vozu jsem sám vozidlo vyzkoušel po technické stránce, to je, že jsem se s ním projel, vyzkoušel brzdy, provedl kontrolu brzdové kapaliny, vody, oleje, zda jsou dotaženy kola a zda je řízení v pořádku. Neshledal jsem při tom žádné závady (pozn. autora - toto tvrzení je poněkud v nesouladu se zprávou soudních znalců z oboru dopravy, kteří vozidlo po nehodě prohlíželi ve státní zkušebně v Klíčanech). Se stavem vozu jsem seznámil Hepnarovou, kterou jsem navíc upozornil, že vůz je po generálce, aby jela rozumně a jela tak do 60 km v hodině. Jmenovaná pak s tím vozem odejela a od té doby jsem ji neviděl.
Podotýkám znovu, že Hepnarová mně v žádném směru nebyla nějak podezřelá. Byla naprosto klidná. Nepozoroval jsem na ní nejmenšího rozčílení.
Teprve dne 10.7.1973 jsem se ve večerních hodinách dozvěděl, že Hepnarová s tímto vozem havarovala v Praze 7.
Vše jsem vypověděl pouze podle pravdy a více nemám co bych uvedl. Pouze podotýkám, že Hepnarová od nás z půjčovny dne 10.7.1973 odjížděla tak v 10.15 hodin. Přitom byl stav tachometru 1.600 km.
Více nemám co bych uvedl.
Výslech skončen v 9.40 hodin dne 13.7.1973.
    
kolemjdoucí
Dnešního dne, t.j. 10.7.1973 v odpoledních hodinách, přesný čas nemohu uvést, protože jsem neměl hodinky, ale mohlo být cca kolem 14.00 hod. jsem šel třídou Obránců míru po pravém chodníku, směrem od Strossmayerového náměstí k letenské křižovatce. V tuto dobu začíná dopravní špička, provoz vozidel i kolejové dopravy byl značný, na obou chodnících bylo dosti lidí. Procházel jsem zmíněnou třídou a byl jsem v úseku nad ul. Veverkovou, blíže ke křižovatce s další ulicí /nad úrovní prodejny hraček/. Šel jsem po chodníku, nevěnoval jsem mnoho pozornosti ruchu na ulici a ani jsem si nevšiml, že by v protisměru přijíždělo od letenské křižovatky nějaké nákladní vozidlo, tuto možnost však nevylučuji. V tomto okamžiku jsem zaslechl výkřiky lidí a nějaký třeskot skla, přesně si nepamatuji, protože jsem se velmi lekl. Výkřiky lidí zaznívaly po mé levé straně, tak jsem se rychle ohlédl a viděl jsem následující: nákladní vozidlo Praga RN, SPZ nevím, barvy zelené, projelo mezi označením zastávky elektrické dráhy a objektem domu po chodníku a zarazilo se na rohu křižovatky o dopravní značky. Na okraji chodníku, u lahůdkařského obchodu je zastávka elektrické dráhy, zde byla celá řada lidí, tito zřejmě čekali na elektriku. Já jsem se do těchto míst podíval, viděl jsem několik osob na zemi ležících, mohlo jich být cca 10 až 12, jednalo se o muže a ženy různého věku. Jak jsem již uvedl, vozidlo se zastavilo až na rohu, já jsem prakticky viděl zadní část vozidla, jak se toto zastavilo, protože se muselo jednat o okamžik, na který jsem nestačil jinak reagovat, nežli se otočit. Jaké výkřiky to byly, to přesně nevím, také jejich intenzitu nemohu určit, ani nevím, jestli to křičel muž či žena, prostě mě tyto výkřiky vyrušily z chůze, jak jsem již popsal. Když vozidlo stálo, tak jsem seběhl cca 10 až 15 metrů po chodníku zpět dolů, k místu nehody, ulici jsem nepřecházel, zůstal jsem na protějším chodníku stát. K místu přibíhali jednak lidé, objevil se odněkud příslušník VB ve stejnokroji, ihned byl shluk lidí okolo místa nehody. Ještě jsem viděl, jak příslušník VB v civilním oděvu /to jsem usoudil z toho, že měl na sobě civilní kalhoty, ale zelenou bundokošili/ otevřel dveře kabiny a vyvedl odtud nějakou dívku v bílé blůze a červených kalhotech. Tutu dívku mně neznámou odvedl na oddělení, které je od místa nedaleko.Když jsem tuto dívku pozoroval jak šla, tak jsem nepozoroval nějaké známky potácivé chůze a pod., šla rovně, nic neříkala. Mohu říci, že asi za 2 minuty přijelo k místu několik sanitních vozidel. Kolik bylo osob zraněných a kolik usmrcených, to já nevím. Na místě jsem byl ještě do doby příjezdu sanitních vozidel a jelikož na místě nehody bylo mnoho lidí, tak jsem z místa odešel.
Znovu opakuji, že jsem sice nákladní vozidlo neviděl jeti směrem na Strossmayerovo náměstí, ale podle postavení vozidla po nehodě odjinud nemohlo jeti.
Vše se událo ve velmi krátké době, rychlost vozidla nemohu popsat, vím ale určitě, že nikdo jiný v nákladním vozidle neseděl, takže nikdo jiný nemohl řídit, nežli uvedená dívka.
Jinak k případu nemohu již nic podstatného uvést.
Výslech skončen v 18.40 hodin dne 10.7.1973.

kolemjdoucí
Dnešního dne kolem 10.30 hodin jsem jel do zaměstnání. Kolem uvedené hodiny jsem vystoupil z vozu elektrické dráhy č. 17 ve stanici Strossmayerovo náměstí. Zde jsem přecházel na stanici linky č. 8 a chtěl jsem dále pokračovat v jízdě směrem do Dejvic. Když jsem přicházel ke křižovatce, dojíždělo směrem od Dopravních podniků po třídě Obránců míru nákladní vozidlo značky Praga RND lahvově zelené barvy. Jelikož ve směru jízdy naskočilo červené světlo, vozidlo začalo stavět. Povšiml jsem si, že intenzivně brzdí, měl jsem dojem, že vozidlo chtělo přejet i na červenou a v poslední cvíli si to řidič rozmyslel. Podíval jsem se tedy do kabiny řidiče, stál jsem na chodníku u prodejny Kniha a uviděl jsem dívku, velmi mladou, podle mého asi 16 let. Zdála se mi velmi drobná a pomalu nebyla za volantem vozu ani vidět. Mohu uvést, že měla černé vlasy nakrátko ostříhané a světlý svetřík nebo tričko. Dále jsem si povšiml, že řidička po dojezdu seděla strnule v kabině, měl jsem dojem, jakoby se bála otočit, aby ji nikdo neviděl do obličeje. Zdálo se mi, že ani nevnímá ruch kolem sebe. V okamžiku, kdy naskočilo zelené světlo, na toto nereagovala a musela být upozorněna zvukovým znamením za ní jedoucího vozidla. Jakmile uslyšela řidička zvukový signál, teprve zařadila rychlost a rozjela se dvěma skoky směrem přes křižovatku nahoru po třídě Obránců míru na Letnou.
Z chování této řidičky jsem nabyl dojmu, že vozidlo je odcizené, chtěl jsem si tedy zapsat SPZ tohoto vozidla, ale tuto mi však zakrylo osobní vozidlo jedoucí za uvedeným nákl. automobilem. Všiml jsem si jen,  že se jednalo o žlutou značku s černými písmeny AD nebo AB. Já jsem pokračoval v cetě do zaměstnání. Po příchodu na pracoviště t.j. MO-VB Dejvice jsem se podíval do pátranek, zda vozidlo nebylo odcizeno. Protože jsem uvedenou značku mezi pohřešovanými vozidly nenalezl, přestal jsem se o věc dále zajímat.
V odpoledních hodinách přijel za mnou na oddělení můj známý P.Š. který mi řekl, že u Strossmayerova náměstí je velká dopravní nehoda. Sdělil mi rovněž, že účastníkem nehody je vozidlo zn. Praga RND zelené barvy a že se mezi lidmi říká, že toto vozidlo měla řídit nějaká mladá žena. Vzpomněl jsem si na událost během dopoledne a proto jsem zajel na oddělení vyšetřování VB Praha 7, kde jsem uvedené skutečnosti, kterých jsem byl svědkem, oznámil.
To je vše, co mohu k uvedené dopravní nehodě uvést.
Výslech skončen v 18.10 hodin dne 10.7.1973.

kolemjdoucí
V odpoledních hodinách jsem jel se svým známým F.V. ve svém vozidle zn. Trabant směrem od Letenské pláně po třídě Obránců míru ke Strossmayerovému náměstí. Zahnul jsem do ulice Veverkovy vlevo, kde jsem vozidlo zaparkoval přímo vedle restaurace Na Křižovatce, kde je označeno místo k parkování. Kamarád pokračoval v cestě pěšky na vůz elektrické dráhy směrem ke Strossmayerovu náměstí, já jsem vozidlo uzamkl a šel jsem ke svému domu, který je přímo proti stanici elektrické dráhy na tř. Obránců míru. 
Šel jsem po pravé straně tř. Obránců míru, tzn. směrem nahoru a po přechodu křižovatky ulic Veverkova - tř. Obránců míru, snad jsem byl ještě na křižovatce a zaslechl jsem hluk jedoucího vozidla.
Nevím přesně, zda mě upozornil hluk vozidla nebo náraz na který jsem reagoval tím, že jsem se podíval co se děje. Viděl jsem vozidlo tmavé barvy, blíže jsem si ho v tom okamžiku nevšiml, které již bylo celé na chodníku v místech, kde stojí lidé čekající na tramvaj. Vozidlo jelo směrem ke Strossmayerovu náměstí, tedy dolů po straně vozovky, kde se nachází stanice elektrické dráhy. V momentě, kdy vozidlo poráželo stojící lidi bylo již celé na chodníku, tudíž mimo vozovku. Viděl jsem, že vozidlo ještě pokračuje v jízdě po chodníku dále, ale já jsem vozidlo dále nesledoval a okamžitě jsem se rozeběhl na oddělení VB do ul. Fr. Křížka, kde jsem šel hlásit nehodu. Nejsem si jist, ale mám dojem, že jsem se na své hodinky podíval až v okamžiku, kdy jsem odcházel z oddělení VB, kde jsem se zdržel možná jen minutu. V okamžiku, kdy jsem se na hodinky podíval bylo 13.55 hodin. Odešel jsem do svého bytu, kde jsem chvíli v rozrušení chodil sem a tam, neboť jsem měl stále před sebou obraz lidí, kteří byli sraženi jedoucím vozidlem. Jak dlouho jsem přecházel po místnosti nevím, ale po chvíli mi napadlo nehodu vyfotografovat. Šel jsem ke skříni, kde jsem vzal fotoaparát. Zjistil jsem, že je bez filmu a tak jsem vložil nový film ležící vedle a ihned jsem šel k oknu, odkud jsem nehodu fotografoval. Mám dojem, že již při prvém snímku byli na místě příslušníci VB. Udělal jsem asi šest snímků. Jak se povedly nevím, neboť jsem fotografoval ve značném rozrušení. Film jsem předal později příslušníku dopravních nehod.
Mohu dodat, že v momentě, kdy jsem se podíval na stabici upozorněn hlukem jedoucího vozidla, viděl jsem tu spoušť, která nastala, vozidla jsem si blíže nepovšiml, nevím o jakou značku se jednalo ani jsem neviděl, kdo jej řídí. Ihned jsem utíkal na oddělení VB. Jak stáli lidi na stanici jsem si rovněž blíže nepovšiml, viděl jsem, že jich je na stanici dost a vozidlo jede po chodníku mimo vozovku. Zda vozidlo zastavilo jsem již neviděl a na událost jsem se v okamžiku nehody dále nedíval a utíkal jsem do ul. Fr. Křížka na VB. 
Výslech skončen v 18.55 hodin dne 10.7.1973. 

řidička tramvaje
Dne 10.7.1973 jsem do zaměstnání nastoupila ve 12.50 hodin na tramvaj linky č. 8, pátou v pořadí.
Okolo 13.55 hodin jsem s vozem přijížděla směrem od Letné ke stanici Strossmayerovo náměstí. Když jsem byla okolo dvaceti pěti metrů před stanicí, uviděla jsem přes kropící vůz, který mi zakrýval vozovku, jak lidé na chodníku padají. Domnívala jsem se, že padá něco ze střechy, protože se dost prášilo. Kropící vůz jenom jel - nekropil, zastavil před stanicí, po jeho odjezdu /necelá minuta/ jsem viděla ležící lidi na chodníku a nákladní automobil, který stál též na chodníku u křižovatky Obránců míru a Veverkova, směrem k náměstí.
Zde jsme stáli přes 15 min. a potom nás poslali pryč. Jela jsem na smyčku do Stromovky, kde jsem měla otáčet.
V tramvaji nebyl nikdo zraněn.
Výslech skončen v 15.05 hodin dne 10.7.1973. 

řidič taxislužby
Jsem zaměstnán jako taxikář u DP hl.m. Prahy. Dne 10.7.1973 přesně si pamatuji 13.55 hodin když jsem sjížděl dolů od Letenského nám. tř. Obránců míru směrem ke Strossmayerovu náměstí. Jel jsem asi tak rychlostí 45 km v hodině. V místech kde musí zastavit tramvaj je to kousek nad Mototechnou směrem k Letenskému nám. jsem předjížděl tramvaj, která také jela směrem k DP. Tramvaj zastavila a já jsem ji minul.
Když jsem přijel do úrovně ulice Fr. Křížka mám ten dojem, že se tak jmenuje je tam velitelství VB v uvedené ulici. Jsem najednou před sebou uviděl nákladní vůz, který před sloupkem tramvajové stanice najednou z ničeho nic prudce vyjel na chodník, vozidlo vyrovnal do směru přímo dolů po chodníku a jel přes lidi dolů po chodníku a zastavil na rohu Veverkové ulice normálně. Já když jsem viděl, že uvedený vůz /nákladní/ vjel na chodník, tak jsem okamžitě zastavil a dívám se, to však byly jen momenty, co se děje a když jsem viděl jak leží lidé pod vozem a zůstávají za ním, prostě se to nedá ani vyjádřit tu spoušť a nářek lidí, ihned jsem volal rádiem ve svém voze dispečink o pomoc hlavně o sanitky. To když jsem udělal tak jsem zajel do ulice k VB a tam jsem vše ohlásil, sice tam již vybíhali příslušníci tak jsem jen na ně zakřičel, že jsem sanity zařídil, ať jdou na místo nehody. Jednalo se o nákladní auto Praga RN. Dále bych chtěl říci, že jsem viděl nevím však přesně, že byly rozsvícené zadní světla a to jak brzdové tak i normální oranžové. Ovšem, nemohu to říci přesně možná, že v tom úleku se mi to zdálo říkám to jen proto abych to uvedl na pravou míru. Ale ještě bych chtěl říci, že z řidičského hlediska člověk nevnímá jako normální jedoucí auto a já jsem vnímal před sebou světla auta a ty mě prakticky upozornily na to, že náklaďák odbočuje do lidí na chodník. Řekl bych to tak, že najednou přede mnou náklaďák změnil směr. Vysvětluji si to tím, že řidič nákladního auta jel asi tak 60 km v hodině najednou chtěl vjet na chodník přibrzdil si a tak se rozsvítili brzdové světla a strhl volant prudce do prava ale hned také musel jej vyrovnat do leva ve směru kde stáli lidé, čili bylo to tak prudce doprava a hned vyrovnat doleva na to také tak přesně reagoval vůz přede mnou. Jsem již starý řidič jezdím již 30 roků a celé jednání řidiče uvedeného nákladního vozu je pro mě nevysvětlitelné. Ulice Obránců míru byla ve směru kam jelo auto prázdná pomalu žádný provoz, nevím tedy proč to uvedený řidič udělal. Já si to nedovedu vysvětlit. To je tak vše.
Výslech skončen v 17.00 hodin dne 11.7.1973 (zapsal vyšetřovatel pprap. J. K.)  

řidič kropícího vozu
Dne 10.července 1973 kolem 13.45 hodin jsem přijížděl služebním automobilem zn. Trambus - kropící vůz Pražských komunikací SPZ AB 98-96 od křižovatky Špejchar po letenské pláni na křižovatku u Ministerstva vnitra. Zařadil jsem se zde za zelený nákladní automobil zn. RN, SPZ si nepamatuji. Za tímto automobilem jsem pak pokračoval v jízdě a to směrem po Obránců míru, předjeli jsme tramvaj - byla to nová a její číslo neznám, která stála v místě nad hotelem Belveder, kde mají zkoušku brzd a pokračovali v jízdě směrem ke Strossmayerovu náměstí. RN jelo stále přede mnou a to ve vzdálenosti cca 20 m, já jsem jel přibližně stejnou rychlostí jako to vozidlo a to bylo cca 45 km/hod.. Když jsem minul začátek bloku domů pod hotelem Belveder, uviděl jsem, jak to nákladní vozidlo přede mnou vjelo najednou pravým bokem a pak i celé na chodník a to mezi lidi, kteří tam chodili či stáli. Vozidlo jelo stále stejnou rychlostí mezi lidmi po chodníku, až se zastavilo na konci bloku. Já jsem viděl, jak začali padat lidé a hned jsem zabrzdil svůj vůz tak, že jsem zůstal stát prakticky v místech co začíná dům, ve kterém je OPTIKA /dům č.13 Obránců míru pozn.vyš./. Vím, že při jízdě vozidlo pravým bokem narazilo na výlohu u mlékárny.
Rozhodně tvrdím, že vozidlo nebrzdilo, neviděl jsem ani červená konc. světla ani skřípání brzd, vůz sice skákal, ale přes lidi, které přejížděl. Já jsem z toho byl strašně otřesen, tam se začali sbíhat lidé k těm zraněným a hned nato tam přijížděly záchranné vozy a tak, nemohl jsem snést ten pohled a odejel odtamtud do podniku, kde jsem nahlásil, co jsem viděl. Když jsem objížděl to vozidlo, tak jsem se raději na to ani nedíval, takže řidiče jsem neviděl.
Ve středu jsem byl z toho vyřízen a tak jsem zůstal doma a teprve včera jsem se v práci dozvěděl, že ten vůz řídila zaměstnankyně našeho podniku Olga  H E P N A R O V Á, která také jezdila na kropících vozech.
Ještě bych chtěl uvést, že než jsem odejel, zahlédl jsem mimo lidi, kteří leželi či zvedali se z chodníku, že směrem od vozu odkulhával muž ve stáří cca 40 let, byl myslím černovlasý a oblečen v zašpiněné montérky, na mě to dělalo dojem, že je to původně řidič toho vozu.
Pokud jsem dotazován na to, co mohu uvést k osobě obviněné Hepnarové, tuto znám jako řidičku kropičáku asi 3/4 roku, neboť můj kamarád J. S. tuto zaučoval při obsluze zametacího vozu a potom o ní říkal, že je to přece jenom ženská, neboť prý po rovině jezdila dobře, ale když se měla otáčet nebo couvat, tak byla suverenní, ačkoli třeba vjela na chodník nebo něco porazila /např. při skládce v Kobylisích, což jsem sám viděl/. Jinak byla spíše zamlklá, nikoho si nevšímala, nebavila se s námi, to už muselo bejt. I na školeních seděla stranou a netečně.
Někdy v zimě jsme ji vytáhli se S. a dalšími do hospody, vypila tam s námi snad dvě piva a přitom, když jsme se jí ptali, tak nám o sobě vyprávěla, že předtím jezdila u pošťáků, že nežije s rodiči neboť tam měla neshody a že žije v nějaké boudě za Prahou. V podniku jsem zaslechl, že chodila na nějaké taky s jedním klukem z mazárny - to jsem slyšel od jedné ženské, která pracovala před 4 měsíci jako jediná žena na mazárně. Jinak o Hepnarové víc nevím, k věci samé také nemohu více uvést. Pokud jsem dotazován vyš. na to, kolik bylo asi lidí na chodníku v době, kdy Hepnarová na tento vjela, uvádím, že to nemohu říci přesně, bylo jich tam dost. Nejdříve jsem si myslel, že zachytila obrubník a že neudržela volant, ale to by bývala musela za chvíli vytočit, zabrzdit nebo vrazit do domu, ale ona jela po chodníku stále a to rovnoběžně s řadou domů mezi lidi, bylo to strašné.
Výslech skončen ve 12.20 hodin dne 13.7.1973.

poškozená žena 1951
Po obeznámení s předmětem výslechu uvádím, že vůbec nevím za jakých okolností jsem se dostala do nemocnice.
Nevím, kdy se to stalo ani kde se to stalo, když jsem nabyla vědomí myslela jsem, že jsme s manželem měli nějakou autonehodu. Manžela jsem se také hned ptala na podrobnosti, a teprve při této příležitosti jsem zjistila, resp. se dověděla, že k mému zranění došlo v úterý 10.7.1973 po poledni v Praze 7, když nějaká žena řídící nákladní auto. K této věci ovšem ani po této připomínce nemohu nic uvést.
Skutečností však je, že jsem těžce zraněna a že jsem utrpěla i věcnou škodu zničením šatů a nákupní tašky. Přišla jsem prý i o obuv. Celková věcná škoda činí cca 500 Kčs.
Na připomínku uvádím, že se připojuji k trestnímu řízení a to hlavně proto, že dnes ještě nevím, jak po stránce zdravotní dopadnu.
Výslech skončen v 10.30 hodin dne 25.7.1973.

poškozená žena 1940
Po obeznámení s předmětem výslechu uvádím, že se pamatuji na to, že v úterý dne 10.7.1973 byla jsem v Praze 7, Kamenická ulice odevzdávat domácí práci podniku Igra. Vím, že to bylo v poledních hodinách a že jsem si nový materiál, který jsem si chtěla přenést domů, nechala v podniku s tím, že se vrátím za chvíli. Chtěla jsem totiž využít toho, že jsem v Praze 7 a chtěla si koupit nějaké prádélko na dítě. Šla jsem do podniku Bambino, která je na třídě Obránců míru. To bylo nějakou minutu před 14. hodinou a protože bylo zavřeno /polední přestávka/, přešla jsem vozovku na protější chodník. Důvodem k tomu bylo jen to, že jsem chtěla být ve stínu. Přecházela jsem v místech, kde do třídy Obránců míru vyusťuje Kamenická ulice. Po přejetí (pozn. autora - zde vyšetřovatel patrně chybně zapsal slovo přejití) jsem pak šla po chodníku směrem dolů ke Strossmayerovu náměstí. Bylo to tedy po pravém chodníku ve směru chůze. Cestou jsem se dívala po výlohách a pamatuji si ještě, že jsem měla zájem o výlohu obchodu Optiky, kde jsem prohlížela obroučky na brýle. V jednu chvíli, když jsem již udělala několik kroků směrem k jmenovanému náměstí, najednou jsem byla poražena. Jak se to vůbec stalo, to jsem v tu chvíli vůbec nezaregistrovala. Před nárazem jsem totiž žádný hluk neslyšela a také ani po mém pádu jsem nic neviděla. Zřejmě jsem utrpěla v důsledku otřesu mozku bezvědomí a tak nemohu ještě ani dnes říci další podrobnosti. Jaká po nehodě na místě byla situace, to opravdu nevím. Až teprve později, když již jsem byla v nemocnici, jsem se dověděla od manžela, že jsem byla poražena při nějaké nehodě nákladním autem. Říkaly mně to v nemocnici i zdravotní sestry, ovšem teprve až když jsem přišla k vědomí, což bylo na chirurgickém sále.
K dotazu, zda mimo zranění jsem utrpěla ještě nějakou další škodu uvádím, že při nehodě mně byly zničeny šaty a obuv, dále pak mně byly zničeny náramkové hodinky. Podle mého odhadu činí škoda na zničených věcech cca 800 Kčs. Na připomínku, zda se připojuji k trestnímu řízení prohlašuji, že ano. Je to zejména proto, že dnes ještě nevím, jak dopadnu po stránce zdravotní.
Výslech skončen v 11.30 hodin dne 25.7.1973.

poškozená žena 1925
Včerejšího dne tj. 10.7.1973 kolem 13.45 hodin jsem odešla ze zaměstnání a to společně s kamarádkou V. M. a šly jsme společně po třídě Obránců míru a to po pravé straně směrem ke Strossmayerovu náměstí. Zůstaly jsme stát na stanici tramvaje č. 11 s tím, že pojedeme do centra. Tramvaj však nepřijížděla a tak kamarádka říkala, že bychom měla zajít s jejími brýlemi do Optiky, která je hned u stanice. Snažila se právě otevřít dveře a já jsem stála za ní, přičemž kamarádka zjistila, že je zavřeno, toto mi říkala, poodstoupily jsme z výklenku vchodu a v tom jsem ucítila silný náraz do lýtek a upadla jsem na zem, zda na bok či záda to nemohu uvést. Vím jen, že jsem ucítila silnou bolest v hlavě a hned mně začala krvácet levá ruka v lokti.
Přitom jsem zahlédla a to ještě, když jsem ležela na zemi, a to nějak souběžně s výlohou obchodu, zahlédla jsem velké nákladní auto zelené barvy, jak ujíždí šílenou rychlostí, byla to určitě větší rychlost, než jezdí vozidla po ulicích ve městě a vozidlo ani nebrzdilo, neslyšela jsem žádné skřípání, pořád poráželo lidi a to směrem k domu v jedné rovince. Auto pak zastavilo u Dětských oděvů na rohu. Já jsem se zvedla a chtěla jsem si ošetřit ruku, v prodejně jsem však při ošetřování kysličníkem zjistila, že mně otéká ruka a že se silně motám, byla jsem pak společně s kamarádkou převezena na ošetření do Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí. Zde bylo shledáno, že mám něco s loktem, (pozn. autora - výslech poškozené pokračuje ještě na dalších dvou stránkách, které se v mém archivu někam "zatoulaly", snad do jiného šanonu. Pokud bych je časem nalezl, bude výslech doplněn)  
Výslech skončen v 11.20 hodin dne 11.7.1973.  

poškozená žena 1933
V úterý dne 10.7.1973 čekala jsem v prostoru stanice elektrické dráhy Strossmayerovo náměstí v Praze 7 pro směr do vnitřní Prahy. Čekala jsem až se zde otevře optik, který v těch místech má prodejnu. Chtěla jsem totiž dát do opravy sluneční brýle a protože jsem čekala na druhou hodinu, dívala jsem se do výlohy na vystavený brýle. Vím, že bylo pár minut před druhou hodinou. V okamžiku, kdy jsem byla upoutána na výlohy a byla jsem obličejem odvrácena od vozovky, najednou jsem byla zezadu jakoby podtržena. Padla jsem na pravý bok a teprve pak jsem zjistila, že jsem byla podtržena zřejmě nákladním autem, které vjelo na chodník a pokračovalo v jízdě po něm, přičemž sráželo jednotlivé lidi stojící na chodníku. Je proto také možné, že jsem ani vozidlem nemusela být stržena k zemi, ale že někdo z lidí, kteří padli na zem do mě vrazil. Prostě já si v tomto směru věc nedovedu vysvětlit. K tomu bych chtěla uvést, že jsem u výlohy před prodejnou optika nebyla sama, ale že se mnou byla moje přítelkyně A.S., která stejně jako já byla stržena k zemi.
Pádem na zem byla jsem zraněna sice byl mně pohmožděn hrudník a snad jsem měla i menší otřes mozku. Byla jsem z místa nehody s ostatními převezena do nemocnice na Karlovo náměstí, kde jsem byla prohlédnuta a odkázána do domácího léčení. Ještě v současné době pociťuji bolest v hlavě a i na hrudníku a jsem proto rozhodnuta vyhledat ještě jednou lékaře.
Mimo uvedeného zranění utrpěla jsem také škodu tím, že mně byly při nehodě rozbity náramkové hodinky v ceně 320,- Kčs. Hodinky jsem později na místě našla, jsou poškozeny na kovovém náramku.
K dotazu, zda bych mohla uvést něco k samotné jízdě nákladního auta, které nehodu zavinilo, uvádím, že jízdu vozidla jsem vůbec nezaregistrovala až do mého sražení. Vím jen to, co jsem zjistila až po nehodě, t.j. že vozidlo řídila nějaká mladší žena. Vozidlo zůstalo stát v místě, kde se nachází obchod s dětskou konfekcí.
K dalšímu dotazu, zda bych mohla uvést, kolik lidí bylo v kritické době na stanici, resp. v nejbližším jejím okolí, uvádím, že nevím, ale mohlo to být do 20 osob.
Na připomínku, zda se připojuji k trestnímu řízení s náhradou škody uvádím, že ano. Sice jsem žádnou velkou věcnou škodu neutrpěla, ale pokud jde o mé zranění nevím dnes ještě jestli z toho nebude něco vážnějšího.
To je asi tak vše co mohu k případu mého zranění ze dne 10.7.1973 v Praze 7 uvésti.
Výslech ukončen v 10.15 hodin dne 23.7.1973.

poškozený muž 1934
Pokud se pamatuji bylo to dne 10.7.1973 kolem 13.50 hodin jsem stál na chodníku stanice elektrické dráhy č. 11 v ulici Obránců míru v Praze 7, v daném případě se jedná o stanici el. dráhy bez nástupního ostrůvku, stál jsem na pravém chodníku ve směru jízdy k Štrosmajerovu náměstí. Je to stanice el. dráhy jako poslední před Štrosmaj. náměstím. Na chodníku této zastávky el. dráhy jsem stál po dobu asi 3 minut. Já jsem stál a čekal na tramvaj č. 11 u té stanice u dveří a to těsně u těchto dveří obchodu s lahůdkami, který se na tomto chodníku nachází. Já jsem na tuto zastávku přišel sám, nikoho z přítomných lidí, kteří zde čekali na tramvaj neznám a mohlo zde stát v té době kdy došlo k najetí toho nákladního vozidla RN do nás zde stálo asi 6 až 8 lidí. Co se týče samotného jednání řidičky nákladního vozidla RN, jejíž jméno neznám, rovněž si nepamatuji ani SPZ toho nákladního vozidla, k tomu uvádím, že toto vozidlo přijíždělo ze směru od hotelu Belveder dolů ke Štrosmajerovu náměstí tou ulicí Obránců míru, podle mého odhadu jelo toto vozidlo rychlostí kolem 70 km v hodině a odhaduji, že asi tak 10 metrů před touto zastávkou tramvaje, kde jsem stál najelo toto vozidlo náhle vpravo ve směru jeho jízdy na náš chodník, kde jsem stál já i ostatní lidé, čekající na tramvaj. Uvádím, že řidička tohoto vozidla podle mého názoru jak na chodník jela musela strhnout prudce řízení vpravo a potom jela po chodníku, kde do nás najela. Já jsem byl tímto vozidlem, opravuji já jsem na to reagoval tím, že jsem vyrazil skleněnou výplň u dveří toho obchodu, přičemž jsem pocítil prudkou ránu do boku, ovšem od čeho tato rána byla nemohu uvést. V té době, kdy řidička najela na chodník a sledoval jsem velmi krátkou chvíli její jízdu jsem stál čelem proti ní, tedy levou stranou těla jsem vyrazil tu výplň dveří a do pravého boku těla jsem pocítil tu ránu. Toto doplňuji tím, že jsem nejprve dostal ránu do pravého boku svého těla a teprve potom došlo levou stranou mého těla k vyražení té skleněné náplně u obchodu. Já jsem potom zůstal ležet přes zavřené dveře, kde došlo k vyražení té skleněné výplně a to tělem v obchodě a nohy mě koukali z obchodu ven a ležel jsem na zádech. Potom přišel ke mě nějaký muž, říkali o něm, že je to lékař a tento se mě pokoušel zdvihnout, ovšem toto se neuskutečnilo. Přes ty dveře jsem ležel až do doby příjezdu sanitních vozidel lékařů, zde jsem byl ošetřen, potom jsem byl odvezen do nemocnice v Praze 1, Na Františku. Co se týče situace po nárazu toho vozidla do těch lidí uvádím, že z obchodu jsem slyšel, že je na chodníku asi velký shluk lidí, trochu zmatek a potom když jsem byl dán na nosítka a přenášen z toho obchodu do sanitního vozidla ohlédl jsem se a viděl jsem, že na tom chodníku leží více lidí, dokonce jsem viděl, na chodníku jak leží utržená noha a ruka lidského těla (pozn. autora - ve skutečnosti pouze noha, nepřesnost je zřejmě třeba přičíst na vrub poúrazovému šoku svědka). Kde se potom nacházelo to nákladní vozidlo, co do nás najelo, to nemohu uvést, jelikož jsem si toho nevšiml a nestačil jsem to zareagovat. Mohu uvést, že při tom když přijeli sanitní vozidla na místo, že tyto najeli téměř na chodník tudíž i těmito vozidly jsem měl výhled trochu bráněn. Po celou tuto dobu jsem byl při plném vědomí a přesně si celou věc pamatuji, tak jak jsem uvedl do tohoto protokolu. Jestli toto vozidlo, které do nás najelo, předtím než se to stalo jezdilo v této ulici to nevím, ovšem já jsem ho v té ulici neviděl, sice jsem zde stál jen krátkou dobu. Tudíž do dnešní doby mě není známo, z jakého důvodu vůbec toto nákladní vozidlo najelo na chodník a potom na nás, kde tedy došlo k patřičnému zranění. Tedy na místě najeti tohoto vozidla jsem nezjistil k jakému zranění po případě usmrcení došlo, ovšem v nemocnici na Františku jsem se dozvěděl, že zde došlo k usmrcení tří osob jako čtvrtá osoba, že po převozu do nemocnice zemřela a pátá osoba jsem slyšel od lékaře, že to pravděpodobně asi nevydrží. K jakému zranění dalších osob došlo nevím. Co se týče ostatních stojících lidí před tím než došlo k najetí vozidla do nás, tyto stáli různě na tomto chodníku, někteří poblíže okraje chodníku k silnici a ovšem většinou jsme stáli poblíže toho obchodu s lahůdkami. V té době silnice byla suchá, viditelnost byla dobrá a co se týče provozu vozidel v obou směrech k tomuto se nemohu vyjádřit, jelikož to nevím. Jestli jelo nějaké vozidlo před tím nákladním automobilem co do nás najelo, nebo i za ním to si nepamatuji. Ovšem vím určitě, že v této stanici žádná tramvaj nestála. Do současné dony jsem práce neschopen s hrudníkem. 
Dále jsem byl řádně poučen v tr. řízení jako poškozený a k tomuto se připojuji v plném rozsahu a to s ušlým vídělkem, dále pak bolestným a poškozeným šatstvem /košile,kalhoty/ v celkové hodnotě asi 350,- Kčs, kterou uplatním písemně. To je vše co mohu uvést.
Výslech ukončen ve 13.00 hodin dne 27.7.1973.

poškozená žena 1925
V úterý dne 10.7.1973 v dopoledních hodinách byla jsem pro zdravotní nález ve zdravotním středisku v budově elektrických podniků v Praze 7. Opravuji bylo to asi tak ve 13. hodin, kdy jsem na středisko přišla. Jednalo se o krevní nález pro mého syna. Vím, že jsem ve středisku byla dost brzy vybavena a že jsem se chtěla elektrikou vrátit zpět do Vršovic. To je poslední věc, kterou si z toho dne vlastně pamatuji. Nevím jak jsem se dostala do prostoru stanice elektrické dráhy Strossmayerovo náměstí v Praze 7, nevím také ani jak k mému zranění došlo. Z vlastní nehody prakticky nevím vůbec nic a přikládám to svému zranění, hlavně otřesu mozku. Prakticky jsem se probrala až v nemocnici.
Při nehodě jsem podle lékařského vyjádření utrpěla: otřes mozku, tržnou ránu na hlavě, zlomenou klíční kost vpravo, zlomení tří žeber a obě nohy pohmožděné. I když jsem byla z nemocničního ošetřování propuštěna domů, jsem odkázána na péči rodinných příslušníků, protože jsem nucena ležet.
K případu samotnému uvádím, že teprve později jsem se dověděla, že jsem byla poražena na chodníku nákladním autem, které řídila nějaká mladá žena. Znovu však musím opakovat, že i když mně některé okolnosti byly sděleny, na nic jsem se neupamatovala.
K dotazu, zda se připojuji k trestnímu řízení, uvádím, že ano a to hlavně proto, že jsem stále ještě práce neschopná a že nevím dnes ještě co z mého zranění může vzejít. Jde o zranění těžké, alespoň tak bylo v nemocnici ošetřujícími lékaři kvalifikováno.
Výslech ukončen v 11.30 hodin dne 30.7.1973.

poškozená žena 1902
V úterý dne 10.7.1973 krátce před 14. hodinou čekala jsem ve stanici elektrické dráhy Strossmayerovo náměstí v Praze 7 ve třídě Obránců míru, ježto jsem chtěla vlakem číslo 11 zajeti do Strašnic, kde mám na hřbitově pochovaného manžela. Tuto cestu dělám téměř denně. V jednu chvíli zcela neočekávaně přijelo zeshora nějaké auto, které mě na chodníku porazilo. V kterou dobu vjelo toto vozidlo na chodník, jakou jelo rychlostí a vůbec všechny další podrobnosti k tomuto případu uvésti nemohu, protože se na nic nepamatuji. Utrpěla jsem totiž těžký otřes mozku, byla mně na místě utržena noha a mám ještě řadu dalších zranění. Z bezvědomí jsem se prakticky probrala teprve v nemocnici. Myslím, že jsem utrpěla ještě další škodu poškozením oděvních svršků, dosud jsem je však neviděla, takže poškození nedovedu posoudit.
Na připomínku, zda se připojuji k trestnímu řízení s náhradou škody prohlašuji, že ano. K tomu podotýkám, že dnes ještě nevím, jak dlouho budu nemocná a tudíž také práce neschopná.
Závěrem znovu poukazuji na to, že podrobnosti k jízdě vozidla, kterým jsem byla sražena a zraněna, nemohu uvésti, protože si na tyto okolnosti vůbec nevzpomínám.
Výslech ukončen v 10.00 hodin dne 2.8.1973.

poškozený muž 1930
V úterý dne 10.7.1973 vracel jsem se od svého starého přítele V., bydlícího na třídě Obránců míru v Praze 7 s tím, že zajedu do závodu na schůzi. Proto také jsem čekal ve stanici elektrické dráhy Strossmayerovo náměstí na třídě Obránců míru. To bylo krátce před 14. hodinou. V té době bylo v těchto místech řada lidí, odhaduji to na takových 50 osob. V jednu chvíli jsem zahlédl, když jsem se podíval směrem k Letné, že po chodníku směrem k nám, k vlastní stanici, přijíždí nákladní automobil tov. z. Praga RN, které jsem ještě zahlédl, když o kus výše nad stanicí vjelo na chodník. Zaslechl jsem, že řidič vozidla přidal jakoby plyn, takže vozidlo jelo dost rychle, i když bych přesně rychlost vozidla nemohl odhadnout. Ve zlomku vteřiny jsem se orientoval a skokem jsem se snažil opustit prostor, kudy muselo projeti. Pamatuji se, že jsem se dostal snad do výlohy, kde jsem byl dost vážně pořezán na nohou. Dále v důsledku prudkého pádu jsem utrpěl další zranění na těle a na hlavě. Zranění to jistě bylo dost vážné, protože ještě dnes ležím v nemocnici. Při této nehodě jsem samozřejmě utrpěl i věcnou škodu zničením obleku, který si hodnotím asi tak částkou kolem 1.000 Kčs.
K dotazu, co jsem všechno při nehodě zaregistroval, uvádím, že jsem viděl když vozidlo projelo kolem mne, resp. když mě srazilo a že pokračovalo dál v jízdě a zastavilo teprve pod stanicí. Viděl jsem také, že za volantem sedí mladá žena a kouří. Protože jsem silně krvácel a protože brzy na místo přijeli sanytáři, musel jsem se jim věnovat, resp. svému zranění.
Na připomínku, zda se připojuji k trestnímu řízení, prohlašuji, že ano, ježto jsem nemocen a tudíž bez pracovního poměru a dále poukazuji i na svoji škodu zničením obleku.
Výslech ukončen v 11.15 hodin dne 2.8.1973.

poškozený muž 1908
V úterý dne 10.7.1973 před 14. hodinou stál jsem ve stanici elektrické dráhy Strossmayerovo náměstí v Praze 7 pro směr do vnitřní Prahy. Chtěl jsem si totiž vlakem číslo 1 zajet na nádraží pro jízdenku na vlak do Brna, kam jsem měl ve večerních hodinách odejet. V tu dobu bylo v tomto prostoru, podle mého odhadu, tak 25 až 30 ososb. Nevím již přesně v jaké poloze jsem stál, ale v jednu chvíli, čekajíc na vlak, když jsem byl obličejem do vozovky a stál jsem u okraje chodníku, upoutala mně pozornost snad nějakého hluku, který přicházel zezhora od hotelu Belveder. Když jsem se podíval tím směrem uviděl jsem na chodník celkem pomalu najíždět nějaké nákladní auto. Bylo to kousek pod vyústěním Veverkovy ulice do třídy Obránců míru. Jakmile ale vozidlo najelo na chodník, rozejelo se poměrně rychle směrem dolů, přičemž jsem pozoroval, že se přidržuje při jízdě při zdi vpravo ve směru jízdy. Všechno se odehrálo v několika vteřinách, ale když se vozidlo přiblížilo ke mně, což bylo na úrovni obchodu s papírem, zdálo se mně, že vozidlo se stočilo směrem ke mně. Na nic jsem nečekal a doslova jsem skočil do vozovky. Přesto ale jsem byl vozidlem zachycen a sice za pravou nohu. Vycházím totiž ze zranění, které jsem utrpěl a které ve větší míře mám na pravé noze. Při střetu jsem byl sražen k zemi a zůstal jsem ležet na vozovce, opravuji, že se spíše jednalo o mé odhození do vozovky než o sražení. Samo sebou, že vše proběhlo v tak krátké době, že reprodukovat dnes jednotlivé okamžiky je i pro mne velmi těžké. Skutečností je,že vozidlo ani po mém zachycení nezastavilo a že jelo dále v udaném směru, kde se střetlo s dalšími lidmi, kteří v tu dobu byli na chodníku. Všiml jsem si pak, že konečně vozidlo zastavilo pode mnou, snad ve vyústění další ulice.
Pohled na dílo vozidla byl hrozný. Odhaduji, že na zemi leželo asi tak 15 osob. Kdo z nich byl mrtev a jaká zranění utrpěli další lidé to nemohu říci, protože jsem měl sám se sebou co dělat. Byl jsem zraněn na obou nohou, na pravé mám naštípnutý kotník, na levé pohmožděné koleno, zhmožděný hrudník a další oděrky. Byl jsem z místa s několika dalšími odvezen do nemocnice na Bulovku, kde jsem byl ošetřen a odkázán na domácí léčení. Mám pravou nohu v sádře a tak prakticky se nemohu ani doma pohybovat, jsem nucen ležet. K tomu uvádím, že více trpím s levou nohou, na které mám pohmožděné koleno. 
Jinak jsem utrpěl i škodu tím, že mně byly zničeny kalhoty v ceně asi 200 Kčs.
Na dotaz, zda se připojuji k trestnímu řízení s náhradou vzniklé škody, prohlašuji, že ano, ježto nejsem práce schopen /pracoval jsem jako brigádník/ a kromě toho jsem utrpěl i věcnou škodu.
Výslech ukončen v 11.45 hodin dne 19.7.1973

poškozený muž 1913
V úterý dne 10.7.1973 čekal jsem ve stanici elektrické dráhy Strossmayerovo náměstí v Praze 7 pro směr do vnitřní Prahy. V jednu chvíli jsem si vzpoměl, když vlak nejel, že bych se mohl podívat do výlohy papírnictví v blízkosti stanice, protože jsem měl zájem o tapety. Šel jsem tedy ze svého stanoviště směrem k obchodu, t.j. vzhůru třídou Obránců míru, při čemž jsem se pohyboval po obrubníku. Viděl jsem proti sobě v třídě Obránců míru ještě ve vozovce jeti starší nákladní auto tov.zn. Praga RN, které mě upoutalo jednak rychlou jízdou, jednak vzhledem. Zajímám se totiž o motorová vozidla a tak jsem RN sledoval. Kdo byl za volantem, to jsem v té době nevěděl. Když toto vozidlo se přiblížilo až skoro ke mně a situace vypadala tak, že vozidlo mě porazí, protože jelo přímo na mě směrem k chodníku, nečekal jsem na nic a rychle jsem uskočil vlevo ve směru své chůze a tak jsem se přitiskl obličejem do zdi domu. Přesto jsem jakoby ucítil závan větru, zřejmě od toho jak vozidlo kolem mě projelo. Původně jsem myslel, že jsem byl vozidlem zachycen za záda saka, ale později jsem zjistil, že sako mám nepoškozené. K mému zranění na pravé noze, kde mám nějaký výron, jsem vlastně utrpěl jednak tím, jak jsem rychle musel uskočit a hlavně pak smeknutím se po nějakém ovoci /rybízu/, který byl rozsypán na chodníku a po kterém jsem uklouzl, když vozidlo projelo. K tomu bych chtěl poznamenat, že jsem částečně invalidní a to právě vzhledem k tomu, že mám poškozenou levou nohu a těžko chodím.
Po projetí vozidla jsem pak viděl velkou spoušť, kterou vozidlo, vjedoucí na chodník, udělalo. V tomto místě ležela řada lidí a podle toho jak jsem si mohl v rychlosti zjistit, byli zde mrtví a těžce zranění. Všiml jsem si také, že vozidlo, které tu spoušť způsobilo stojí opodál a když jsem si blíže vozidlo prohlížel, teprve jsem zjistil, že za volantem sedí mladá žena, kterou jsem původně odhadoval na 16 let věku. To však již se u vozidla a řidičky shromáždili lidé a tak jsem jako snad jediný pohybující se člověk z místa nehody, snažil jsem se poskytnout zraněním pomoc.
Později jsem byl ošetřen ve zdravotním středisku v budově elektrických podniků, načež jsem byl odkázán do domácího léčení.
Na otázku, kolik vlastně lidí bylo v kritické době v místě nehody, odpovídám, že jsem odhadoval přítomné na takových 20 až 25 osob.
K dalšímu dotazu, zda se připojuji k trestnímu řízení, pokud jde o náhradu škody, prohlašuji, že ano, protože dnes ještě nevím co všecho z mého zranění bude. Zatím toto zranění kvalifikuji jako lehké.  
Výslech ukončen ve 13.00 hodin dne 20.7.1973.

poškozená žena 1915
V úterý dne 10.7.1973 před 14. hodinou šla jsem z domova pěšky třídou Obránců míru v Praze 7 na Strossmayerovo náměstí, kde jsem chtěla koupit něco do domácnosti. Šla jsem jen tak na lehko oblečená, protože jsem původně chtěla nákup provést u nás nahoře na Letenském náměstí, ale protože zde všade bylo zavřeno /polední přestávka/, rozhodla jsem se zajíti až na Strossmayerovo náměstí. Ve směru chůze jsem šla po pravém chodníku. Cestou jsem si celkem ničeho nevšímala, avšak když jsem přišla do prostoru stanice elektrické dráhy Strossmayerovo náměstí, rozhodla jsem se, že se podívám do výlohy s dětskou konfekcí, která je kousek pod uvedenou stanicí. Právě v okamžiku, kdy jsem k uvedenému obchodu přicházela, slyšela jsem za sebou velký rachot a ještě dříve než-li jsem mohla zjistit co je příčinou tohoto rámusu, byla jsem sražena k zemi. Ještě ani dnes nevím, zda jsem byla k zemi sražena autem, nebo někým z lidí, kteří padali nebo utíkali před nebezpečím. Padla jsem na pravou stranu a tak došlo k mému zranění na pravém lokti a pravém stehně. Když jsem pak vstávala ze země, uviděla jsem co se vlastně stalo. V označeném místě byla celá řada lidí ležících na zemi. Hned jsem si také všimnula nákladního auta a tak jsem si udělala představu, že asi toto vozidlo způsobilo neštěstí vjetím na chodník. Vozidlo stálo o kousek níže pode mnou. Do vozu jsem neviděla, takže jsem nevěděla kdo vlastně vozidlo řídil. Teprve později jsem od jednoho pána zaslechla, že řidičem byla mladá žena.
Protože jsem byla jen lehce zraněna, chtěla jsem jít domů. Bylo to také proto, že mě pojala hrůza, když jsem viděla tolik postižených lidí. Na místě jsem nezjišťovala, kdo jak je postižený, takže jsem teprve dodatečně se dozvěděla, že na místě zůstali tři mrtví a další, že byli jen zranění. Prostě jsem se snažila místo co nejdříve opustit. Když jsem již odcházela, byla jsem jednou neznámou paní vyzvána, abych neodcházela, že se musím nechat ošetřit, že jsem také postižená. Tak došlo k tomu, že jsem byla ošetřena ve zdravotním středisku v budově elektrických podniků, kam byli přiváděni další, opravuji, další pak byli snad již odváženi do nemocnice. Po ošetření jsem byla propuštěna do domácího léčení. Své zranění považuji za lehké.
Jinak jsem při tom neštěstí přišla o brýle, jejichž cenu neznám. Brýle jsem totiž dostala na předpis a již jsem si také o náhradní zažádala.
Na otázku, kolik asi lidí bylo v kritické době v označeném místě, prohlašuji, že tak na 20 až 25 lidí.
K dalšímu dotazu, zda se připojuji k trestnímu řízení s nějakou náhradou škody, uvádím, že nepřipojuji, protože brýle, o které jsem přišla snad dostanu a také proto, že své zranění považuji za lehké.
Výslech ukončen v 10.45 hodin dne 19.7.1973.

Dva poslední, z celkového počtu 20 poškozených, vyslechnuti nebyli. Muž (1924) měl, mimo jiná zranění, zlomenou horní čelist a vypovídat nemohl. Vznikl jen záznam z návštěvy hlavního vyšetřovatele mjr. Z. v nemocnici, kdy na jím kladené otázky poškozený odpovídal pouze posunky nebo krátkými psanými zprávami. Zcela jiná situace pak byla u poškozené ženy (1919). Její zranění bylo opravdu lehké, jednalo se pouze o mírné pohmoždění levého kotníku, kdy byla v nemocnici Na Františku pouze prohlédnuta a poslána domů bez pracovní neschopnosti. Na opakované výzvy k dostavení se k výslechu nereagovala, doručenky nevyzvedávala a ani vyšetřovatelům se nepodařilo zjistit její pobyt.     

Sám jsem měl pak tu možnost osobně mluvit ještě s několika dalšími svědky, kteří se bezprostředně na místě události nacházeli, a to včetně lidí z řad zdravotnického personálu. Do jednoho se shodli na tom, že to byl nejotřesnější zážitek jejich profesního či osobního života.

-(sic)-